BÁSNIČKY A ŘÍKADLA I.
TRYSKOVÉ LETADLO
Křídla mám a nejsem pták,
letím, letím do oblak.
A když v letu zaburácím,
rozlétnou se všichni ptáci
nad loukami, nad lesem.
Hádej, hádej, kdo že jsem?
Snad už tě to napadlo:
jsem tryskové letadlo.
VLÁČEK
Rychlík houká, hučí, hvízdá,
je to přece jiná jízda:
můj dřevěný vláček
leze jako ráček.
TELEFON
Zvedám černé sluchátko,
jako kuřátko.
Vytáčím – už běží linka,
která končí u tatínka.
hlas má jako vyměněný.
Zavolá mi: „Haló, haló.“
Aby se mi hezky spalo.
MOTOCYKL
Hádej, malý, víš jak vznikl
tento krásný motocykl?
To se vzaly šroubky, páky,
kolečka a posouváky,
písty, nýty, hřídel, rourky,
klínky, válce, jímky, ďourky,
no a vidíš. Už to bylo.
Sedni na to! A v ten mžik
bude z tebe závodník.
MODRÉ ZVONKY
Na vysokém stonku
osm modrých zvonků,
jeden nejvýše,
malý, malilinký,
jako z konvalinky.
Čmelák pozval synka,
na zvonky ať cinká.
SENOSEČ
Kousla kosa do travičky,
louka rosou pláče,
vyplašila od mamičky
zimomřivé ptáče.
Večer bude louka vonět
suchou trávou, rmenem,
v kupě sena bude spinkat
louka s ptačím zpěvem.
RŮŽENKA
Růže, Růže Šípková
zlatohlávka přivolá.
Na růžové tváři
drahokam jí září.
HRUŠKA A DATEL
Já jsem hruška stará
a bolí mě záda.
Když mě datel proklepe
to jsem tuze ráda.
tím ti natřu záda.
Věř mi, stará hruško v poli,
budeš zase zdráva.
PODZIM
Na mezi usnul stín,
přikryl se vůní kopretin.
Šípek už přestal zimou píchat
i krček přestal trochu kýchat.
Vítr vzal housle pod bradu,
začal hrát svoji baladu
o tom, že léto končí.
PEŘINA
Babička má peřinu
až se slunce směje,
peří se z ní chumelí,
ale nás to hřeje.
Večer pod ní vklouzneme,
kotě s námi spinká.
Na stolečku ve váze
zvoneček nám klinká.
Ráno nás pak probudí
vůně konvalinky,
do školy se rozběhnem
s pusou od maminky.
RAMPOUCH
Říká rampouch komínu:
„Brzy příjdem o zimu.“
Zatím se držím na římse kostela,
na jaře odkapu z okapu docela.
PLOT
Naříkal si plot,
že je bez kalhot.
V zimě proti rýmě
přišly by mu vhod.