Jdi na obsah Jdi na menu
 


BÁSNIČKY A ŘÍKADLA I.

27. 3. 2009

TRYSKOVÉ   LETADLO   

Křídla mám a nejsem pták,

letím, letím do oblak.

A když v letu zaburácím,

rozlétnou se všichni ptáci

nad loukami, nad lesem.

Hádej, hádej, kdo že jsem?

 

Snad už tě to napadlo:

jsem tryskové letadlo.

 

VLÁČEK

Rychlík houká, hučí, hvízdá,

je to přece jiná jízda:

můj dřevěný vláček

leze jako ráček.

 

TELEFON

Zvedám černé sluchátko,

jako kuřátko.

Vytáčím – už běží linka,

která končí u tatínka.

 Ozve se mi z noční směny,

hlas má jako vyměněný.

Zavolá mi: „Haló, haló.“

Aby se mi hezky spalo.

 

MOTOCYKL

Hádej, malý, víš jak vznikl

tento krásný motocykl?

To se vzaly šroubky, páky,

kolečka a posouváky,

písty, nýty, hřídel, rourky,

klínky, válce, jímky, ďourky,

 potom se to nabarvilo –

no a vidíš. Už to bylo.

Sedni na to! A v ten mžik

bude z tebe závodník.

 

MODRÉ   ZVONKY

Na vysokém stonku

osm modrých zvonků,

jeden nejvýše,

malý, malilinký,

jako z konvalinky.

Čmelák pozval synka,

na zvonky ať cinká.

 

SENOSEČ

Kousla kosa do travičky,

louka rosou pláče,

vyplašila od mamičky

zimomřivé ptáče.

Večer bude louka vonět

suchou trávou, rmenem,

v kupě sena bude spinkat

louka s ptačím zpěvem.

 

RŮŽENKA

Růže, Růže Šípková

zlatohlávka přivolá.

Na růžové tváři

drahokam jí září.

 

HRUŠKA   A   DATEL

Já jsem hruška stará

a bolí mě záda.

Když mě datel proklepe

to jsem tuze ráda.

 Mám povidla z jeřabinek,

tím ti natřu záda.

Věř mi, stará hruško v poli,

budeš zase zdráva.

 

PODZIM

Na mezi usnul stín,

přikryl se vůní kopretin.

Šípek už přestal zimou píchat

i krček přestal trochu kýchat.

 

Vítr vzal housle pod bradu,

začal hrát svoji baladu

o tom, že léto končí.

 

PEŘINA

Babička má peřinu

až se slunce směje,

peří se z ní chumelí,

ale nás to hřeje.

Večer pod ní vklouzneme,

kotě s námi spinká.

Na stolečku ve váze

zvoneček nám klinká.

Ráno nás pak probudí

vůně konvalinky,

do školy se rozběhnem

s pusou od maminky.

 

RAMPOUCH

Říká rampouch komínu:

„Brzy příjdem o zimu.“

Zatím se držím na římse kostela,

na jaře odkapu z okapu docela.

 

PLOT

Naříkal si plot,

že je bez kalhot.

V zimě proti rýmě

přišly by mu vhod.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA