BÁSNIČKY - Hádankové básničky
BÁSNIČKOVÉ HÁDANKY
Má bílé skvrny a ploché paroží,
ale srneček ani los to není.
Rychle jek jelen oborou poběží,
když se na pastvě lekne zašustění.
(DANĚK)
V lese na zahrádce
hrabe tajné chodbičky.
Má s ním asi hodně práce.
Na hrábě je maličký.
(KRTEK)
Doma tě uspává a máš ho rád.
V cirkuse se kolébá na míči.
V lese ho ale nechceš potkávat,
ani mu zblízka koukat do očí.
(MEDVĚD)
Šedá hrabalka bydlí v lese,
z pole nanosí, co unese.
Ustaraně sčítá zrnka v hrnu
než uvaří kaší pro rodinku.
(MYŠKA)
Jako hádě se cestou vine,
ale příbuzné má i jiné –
s ještěrkami se hodně přátelí.
A svoje jméno přečte bez brýlí.
(SLEPÝŠ)
Zlým jazýčkem seká v trávě
kam se chystáš stoupnout právě.
Před tou čárou klikatou
radši uteč za tátou.
(ZMIJE)
BÁSNIČKOVÉ HÁDANKY
Na mělčině u rákosí
stojí .....
Dlouhou nohou na zobák si
málem šláp!
(ČÁP)
U rybníků, u potoků
hnízdí tiše,
i rostlinky polyká.
Proč se neříká té ..... spíše
plachá nežli divoká?
(KACHNA)
V omáčce plave kopr,
v rybníku líný .....
Je to ryba bohatá,
i když se nezdá.
Zlaté šupiny jí spočítá
vánoční hvězda.
(KAPR)
Bílé loďky uprostřed jezera
stojí nehnutě.
Teprve když vzlétne některá,
poznáš....
(LABUTĚ)
Na břehu potoka
padne ti do oka .....
Má špatnou náladu.
Závodili pozadu,
že je to tak?
(RAK)
Odmala si .... zvyká
nebýt lína.
Ráda skáče do rybníka –
hráz je její trampolína.
(ŽÁBA)
Jak létají ptáci?
Ptáček v tmavém fráčku
dává znamení.
Když má pršet z černých mráčků,
létá nízko nad zemí.
Je to chytrá nápověda,
povídal náš děda.
Varovala nás,
ať sklidíme seno všas.
(VLAŠTOVKA)
Černá dámo, povíš? Ano?
Kde ukrýváš svoje hnízdo?
Prozraď nám!
Na oplátku zítra ráno
tvému krákorání zatleskám!
(VRÁNA)
KOSTKY
Někdy se promění v dřevěný most
a ještě jich na věže zbude dost.
Staví dlouhé vlaky, lodě taky,
třeba i stromy a domy.
Jen jedno neumí: Mraky!
HODINY
Tikají a chodí po světě,
každý už je slyšel.
Jedna ručka drou nikdy nesplete.
Vždycky obejdou
jen dvanáct čísel.
Proč rychleji běžet nemohou?
Protože utíkají bez nohou!
MÍČEK
Vesele se kutálí
nahoru i z kopečka.
Kdyby se mu nesmáli,
koupil by si kolečka.
Že by se mu každý smál,
nekoupí si je.
Po svých pěkně skáče dál,
víc si užije.
STOLEK
Povídá sousedce židli,
kdo v jeho zásuvce bydlí:
Jirkovy sešity, dvě nová pera,
pastelky od tety, co dostal včera.
Až spolu napíšou úkoly,
kreslit jim máma dovolí.
POLŠTÁŘEK
Polštářek rohatý,
zná moje trampoty.
Ouška bolavá,
teplem uspává,
pofouká slzičku
i bouli od míčku.
A když spolu čekáme na tátu,
sluníme se v okně vedle muškátů.
ZRCÁTKO
Na autě pozpátku odráží
ulice, domy i nádraží.
Do očí neumí lhát.
Snad proto se třpytí
jak čistý vodopád.